Šimon Sucharda je studentem O3T. Zároveň je nadaným běžeckým lyžařem, který už teď jezdí na mezinárodní závody. Pro dnešek si naše redakce pro vás připravila rozhovor a krátké video.
Z jaké obce pocházíš?
Narodil jsem se v Havlíčkově Brodě, poté jsme se přestěhovali do Lomnice nad Popelkou, ale nyní trávím většinu času v Liberci na ubytování na Dukle.
Oblíbené místo v Liberci?
Vesec. Trávím tam hodně času hlavně v létě při tréninku na kolečkových lyžích.
Jak ses dostal k běžkám?
Během koronaviru bylo zakázané sdružování. Hrál jsem totiž dříve florbal, ale vzhledem k tomu, že to v té době nebylo možné, tak mě mamka začala tlačit do běhání. Pak jsem se potkal s trenérkou běžeckého lyžování v Lomnici a ta mě k tomu navedla. A tím, že jsem na tohle talentovaný, už první rok jsem na přespolních bězích extrémně vylítnul, tak jsem se toho udržel až do teď.
Proč ses po koronaviru ale nevrátil k florbalu?
Po covidu jsem ještě rok florbal hrál, ale už se to strašně těžko skloubilo. Měl jsem hodně tréninků na běžkách, do toho florbal a ještě závody, takže to dlouhodobě nešlo zvládat.
Co tě na běžkách nejvíc baví?
Teďka mě asi baví kolektiv, kamarádi... je to sice poněkud trapné, ale je to tak. Samozřejmě mě baví i ten sport jako takový a taky mě baví i vyhrávat.
Ve videu jsi řekl, že tě víc baví klasika než skate, proč?
Upřímně si myslím, že tohle je prostě pocitu závodníka. Ale možná je to také proto, že klasika je přece jenom podobnější běhu než skate.
Jak často momentálně trénuješ a jak to zvládáš se školou?
V průběhu sezóny se už soustředíme hlavně na přípravu na závody a ladění formy, takže už netrénujeme dlouhé objemy ani nějak často. Aktuálně mám několik tréninkových jednotek týdně – v úterý a ve středu trénink, v pátek většinou předzávodní trénink a o víkendech pak závody.
Co se týče školy, kvůli časté absenci z toho učitelé úplně nadšení nejsou, ale s učením samotným problém nemám a daří se mi všechno zvládat.
Jaká je tvoje forma?
Začátek sezóny byl krušný. To, co jsem zajel na distanci bylo tragický, říkal jsem si, jestli jsme v přípravě neudělali někde chybu, ale postupem času se to zlepšilo a počítám, že na konci února to bude na vrcholu.
Jaké je tvůj cíl na tuhle sezónu?
Mým hlavním cílem pro tuto sezónu je uspět v Českém poháru a kvalifikovat se do juniorské reprezentace. Rád bych se ale také dobře umístil v některé disciplíně na Evropském poháru, i když to už beru spíš jako ambiciózní cíl.
Jsi před závoděním vystresovaný? Pokud ano jak stres řešíš?
Předzávodní stres u mě většinou nehraje velkou roli. Jsem spíš flegmatik, takže jsem před závody nikdy nebýval moc vystresovaný. Asi k tomu přispělo i to, že se mi v závodění vždy dařilo.
Proč sis právě zvolil textilnictví?
No byla to spíš taková náhoda, dělal jsem přijímačky na sportovní gymnázium v Jilemnici a na gymnázia ve Staré Pace a v Jičíně. Bylo v plánu, že půjdu právě do Jilemnice. Ale vzhledem k tréninkovým poměrům Jilemnického sportovního gymplu, kde je známo, že se tam dost lidí uvaří, se mi tam úplně nechtělo. Naštěstí nám zavolal trenér z Liberce, že bych tady měl dobré zázemí. Takže jsme hledali volnou školu, kam bych mohl nastoupit, s tím, že bych příští rok přestoupil na jinou školu, gympl nebo třeba obchodku. Možná to na začátku byla lenost, ale pak jsem si textilnictví oblíbil a chci tu zůstat do maturity.
Jaký máš názor na textilnictví?
Podle mě je to dobrý, užitečný a podceňovaný obor. Myslím si, že má hodně dobrou budoucnost, a že proniká do spousty dalších oborů. Nejde jen o textilnictví, jde i o jiné obory, člověk se musí orientovat například ve zdravotnictví, IT, fyzice anebo třeba i v chemii.
Jakub Havlas, P4A