„Jo, to udělám za chvíli“, „Večer se k tomu dostanu“, „Zítra začnu“ Zní vám to povědomě? Všichni se shodneme, že ano. Toto jsou přesně věty, které si říkáme hodně často. A když si nyní uvědomíme, kolik věcí okolo sebe pořád odkládáme, může nás to dost vyděsit.
Máte seznamy úkolů, které je potřeba udělat nebo dodělat, ale přepadne vás únava nebo vás víc nadchne dělat jiné a zábavnější věci? Anebo na to z vysoka kašlete? Když se zeptám svých blízkých přátel, jak tyto situace vnímají oni, je to často to stejné. „,Jsem moc unavený “, „Proč bych se tím teď měla trápit, když můžu dělat něco jiného?“, „Zítra na to budu mít více času.“ Jakmile si ale uvědomí, co právě řekli, začnou se sami litovat. Práte se proč? Důvod je prostý.
Všichni máme sny, za kterými si chceme jít. Ale není to až tak snadné a je potřeba pro to něco udělat. Dát tomu čas práce a energii. A abychom si za těmi sny došli, tak si buď sami stanovujeme úkoly anebo je po nás chtějí ostatní. Brání nám v tom ale dost podstatná překážka. A to prokrastinace. Prokrastinace je buď náhodná, anebo už tak v nás nastavená. Náhodná z toho důvodu, že se něco děje s námi samotnými. Například únava, strach, deprese, nízké sebevědomí a další. A nastavená je z důvodu, že jsme si ji v sobě sami vytvořili. Jaký tip prokrastinace máte vy? To si posuďte sami. Osobně mám tu náhodnou. Ne každý den je pro mě snadný a ne každý den se cítím dobře a daří se mi.
Často zkouším nic neodkládat. Na telefonu zapnu režim nerušit, pustím si písničky, sepíšu si seznam, co musím udělat, a jdu na to. Nejde to zrovna hladce, ale večer se cítím opravdu dobře, protože jsem ze sebe měla sama radost, všechno bylo splněno a uděláno. Vyzkoušejte to taky.
Jeden moudrý člověk jednoho dne řekl: „Když pořád něco budeme odkládat, odkládáme tím i sami sebe.“ Možná opravdu riskujeme, že vlastní leností přijdeme o to, co bychom mohli dokázat.
Jestli je něco, co odkládáte už týdny, udělejte to hned. Pak už může být pozdě. Není to tak hrozné, jak se na první pohled zdá. S prokrastinací se dá bojovat. Jde hlavně o pochopení nás samotných.
Vendula Řezníčková, O3