Rozhovor s Lukášem Vildem

Po krátkém pátrání po zajímavých osobnostech naší školy jsem narazil na jednoho studenta ze třídy S3A Lukáše Vilda,  který dělá dobrovolného hasiče.

 

Wojciech: Co tě vedlo k tomu, aby ses stal dobrovolným hasičem?

Lukáš: U nás v obci je tým, kam začala chodit moje sestra a ta přemluvila mě, abych šel s ní a zkusil si, jestli by mě to bavilo.

 

W: Máš nějaké další koníčky?

L: Ano, mimo to, že jsem dobrovolným hasičem, tancuju a renovuju motocykl.

 

W: Je to náročný koníček/povolání?

L: Je to vhodné skoro pro každého, někdy je to ale fyzicky náročné.

 

W: Má to nějaký vliv na tvoje učení/známky?

L: Jediný vliv, jaký to má na moje studium je, že se nemusím učit zdravovědu, kterou bych se musel naučit do autoškoly.

 

W: Zúčastňuješ se nějakých akcí spojených s hasičstvím?

Ano, jako sbor jezdíme na soutěže pro hasiče.

 

W: Jak probíhají takové soutěže?

L: Obvykle soutěže zkouší fyzické schopnosti hasičů. Časté je, že jsou připravené dvě překážkové tratě dlouhé 100 m, jedna pro muže a jedna pro ženy. Na dráze určené pro muže je obvykle 2 m vysoká bariéra, kterou je potřeba překonat. Na trati pro ženy je zvykem, že je místo bariéry jen překážka.

 

W: Jak často trénujete do soutěží?

L: Obvykle trénujeme 2–3 hodiny týdně.  Ale každý tým to má jinak a záleží taky na soutěži, na kterou trénujeme.

 

Wojciech Kurantowicz, E1C